O víkendu jsem obhájil loňské vítězství v ČP na silnici. Jednalo se o poslední dvoj-závod, kritérium a časovka. ČP byl součástí EP handicapovaných cyklistů v Praze na Strahově.
Vzhledem k systému bodování a získaným bodům v průběhu sezóny jsem věděl, že mi postačí pouze dojet do cíle v jednom ze závodů. Jelikož jsem před závěrem silniční sezóny cítil únavu, netroufal jsem si odhadnout výkonnost mou oproti mým soupeřům. Taktika - se ctí to tam dokroužit a hlídat si konkurenci z ČP, jet na jistotu a mít odpracováno po sobotním kritériu a to ostatní bude třešnička na dortu.
Sobota - kritérium 33 na km.
Na startu jsem nepatrně zaspal, ale na vrcholu prvního stoupání jsem byl jediný z kategorie - MH3 mezi prvními čtyřmi, ostatní z této čtveřice kategorie - MH4. Nevím úplně přesně co se od zmíněného stoupání dělo za mnou, ale po následném technickém sjezdu jsme se oddělili od zbytku startovního pole ještě se dvěma jezdci ze zmíněné silnější kategorie MH4. To trošku změnilo mou taktiku, protože jsem se chtěl udržet na čele závodu a v klidu si dojet pro vítězství v EP a tedy i v ČP ve své kategorii. Bohužel jsem na začátku třetího okruhu začal pociťovat, že se kolo chová poněkud nestandardně a tušil jsem správně defekt zadní pravé galusky. Sice to byla škoda, ale věděl jsem, že se musím vrátit k původní taktice, tedy dokončit závod. V minulosti jsem měl defekty, ale kolo jsem během závodu měnil prvně. Avšak i s touto variantou jsme před závodem počítali a byli jsme na ni připraveni. Z mého pohledu proběhla výměna poměrně rychle i díky pomáhajícím, Petru Šelingovi (který odstoupil z čela závodu) a Fandovi Hrstkovi – díky kluci. Ve chvíli kdy jsem se vrátil na trať, jsem absolutně netušil v jaké fázi závodu se nacházím. Blesklo mi hlavou, asi o kolo zpět, ale jedu. Vzpomněl jsem si také na zkušenosti z motorek, kdy při takovéto situaci platilo - jeď, jeď, nevzdávej to a oni se začnou ukazovat…. Tím mám na mysli poslední jezdce. Na mnoho „závoďáků“ funguje situace, kdy vidí a dotahují někoho před sebou, že ještě zrychlí. Když jsem však před sebou uviděl mé konkurenty z ČP Honzu Tománka a Michal Šišku, tak mě to sice překvapilo, ale stále jsem jel s vědomím, že jsem o kolo za nimi, protože jsem na prázdné galusce obkroužil téměř celé kolo a ještě jsem zastavil, abych zjistil co se děje + výměna kola. Napadlo mě, že zbytek závodu pojedu s nimi. To však platilo pouze do prvního technického sjezdu, kdy jsem si na horizontu udržel první pozici, protože jsem věděl, že bude lepší, když ve sjezdu pojedu první. V následném stoupání jsem zjistil, že jsou kluci daleko vzadu. Následná taktika, pojedu své tempo, buďto mě doženou, nebo ne. K mému překvapení mě moderátoři závodu při následném průjezdu cílovou rovinkou hlásili jako vedoucího jezdce kategorie MH3. Jelikož jsem stále někoho předjížděl, absolutně jsem nevěděl, který z jezdců je o kolo zpět a kdo kam patří, hlídal jsem si pouze bezpečný odstup na tuto dvojici. Zhruba kolo před cílem kolem mne doslova profičel rakouský závodník. Než mi došlo, že už asi nejsem první, tak měl náskok, který jsem již nedokázal do konce závodu zlikvidovat.
Nakonec tedy druhé místo do EP a první do ČP. Ještě víc než vítězství v závodě ČP a upevnění první pozice mě potěšila na závěru sezóny poměrně slušná forma.
Neděle – časovka 8 km
Do nedělního závodu jsem již nastupoval s vědomím, že mám odpracováno. Jel jsem si své tempo, viděl jsem, že se dotahuji na přede mnou startujícího Honzu Tománka, po prvním kole jsem měl informaci, že jsem před Michalem Šiškou zhruba 13 vteřin a v dalším kole jsem ještě navýšil o 3 vteřiny. To znamenalo druhé místo do součtu závodů EP za rakouským závodníkem a další vítězství do ČP.
Další z cílů této sezóny splněn. Chtěl bych dodat, že je to již druhá sezóna, ve které jsem vyhrál ČP. Jedná se o zhruba 20 závodů v řadě na rozličných tratích během 2 let, na kterých jsem musel ukázat a obhájit „že na to mám…“. Udržet vyrovnanou výkonnost po celou dlouhou sezónu je také věda. Navíc nejde jen o závodění a tréning, ale i o to, udržet se zdravý, mít čím jezdit na závody a vzhledem k tomu, že si většinu nákladů hradím sám a z rodinného rozpočtu udržet ten závodní rozpočet, ale i ten rodinný v kondici, ale i domácnost v chodu. Také zapomenout na věci jako je dovolená atd. Největší podíl na tomto úspěchu má ovšem manželka Šárka, která se stará o veškeré tréninkové a závodní zázemí.Také spolupráce s mým trenérem Honzou Třesohlavým má velký podíl na konečném úspěchu. Tím chci naznačit, že i toto vše zahrnuje mé závodění a to pódium je jen vrcholek ledovce, který je vidět.
Po celou sezónu jsem cítil podporu fanoušků a všech těch babiček ve vesničkách, přes které jsem při svých trénincích projížděl, které na mě volaly, že drží palce, všechny ty palce nahoru od motorkářů a řidičů, ale i od cizích lidí na závodech, kteří přijdou k autu se slovy – fandíme vám, nebo i od diváků na závodech, kteří mě poznávají a volají, ty budeš určitě Mošnička. To vše mě motivuje a žene dál.
Odkaz na fotky ze Strahova - ZDE
Výsledková listina Kriterium - ZDE
Výsledková listina Time Trial - ZDE
