V závodě obsazeném poměrně zvučnými jmény a v nejobsazenější kategorii handbiků MH3 jsem v sobotním silničním kritériu (8x cca 4,2 km) a v nedělní časovce (2 okruhy na stejné trati) obsadil shodně třetí místo. Závod se bodově započítával také do seriálu závodů ČP. Jelikož jsem v mé kategorii dokončil oba závodní dny z našich jezdců jako první, získal jsem plný počet bodů do ČP a tím jsem se stal také vítězem celého seriálu závodů ČP. Strahovská trať, kde se jezdí mimo jiné také Pražský rallye-sprint, byla jako vždy velmi technicky náročná, což je moje parketa. Letos v obráceném směru než loni, tedy i s poměrně krátkým, ale náročným až 9% stoupáním, mnoha zatáčkami, rovinkou a sjezdy. Jinak řečeno, jezdci zde museli ukázat úplně všechno ze svého umění.
Sobota – silniční závod.
Start z první řady a hned od startu na druhém místě za Maxem Weberem (GER)medailistou z posledního závodu SP. Na každý pád bylo jasné, že se bude chleba lámat v prvním stoupání. Ještě na konci druhého stoupání jsem měl před sebou na dostřel Webera a Deberga (BEL) taktéž medailistu z posledního závodu SP, ale pak již dalších 26 km až do cíle sám. Pouze se za mne přilepil Tomasz Lyko (PL -MH4), kterého jsem odpáral v posledním stoupání. Jelikož jsem dojel z našich první a závod byl započítáván do ČP, stal jsem se již po tomto závodě celkovým vítězem ČP kategorie MH3.
Neděle – časovka.
Protože jsem se v sobotu celkem vystřílel, vůbec jsem nevěděl s jakou formou nastoupím do nedělní časovky, které se také účastnil jeden z mých největších konkurentů v ČP Honza Tománek. Čekal jsem tedy vzhledem k naší vzájemné letošní bilanci a s ohledem na MČR v časovce, kdy jsem ho porazil o pouhou 1 vteřinu, že se o třetí místo v časovce EP poperu právě s ním. Netušil jsem ani v jaké formě a kolik sil ušetřili další soupeři, které jsem v sobotu nechal za sebou, jako například Lars Hoffmann (GER) se kterým jsem prohrál ve spurtu v Lounech a který je aktuálně druhý jezdec celkového pořadí EHC. Po prvním kole jsem slyšel moderátora, který hlásal, že jsem se ujal vedení, ale věděl jsem, že na mezičase nebyl ani Weber ani Deberg startující za mnou a věděl jsem, že i Tománek má většinou druhé kolo o hodně rychlejší než to první. Proto bylo třeba ještě zrychlit. Možná trošku pomohlo, že mne předjel za mnou startující Weber a trošku jsem se vyhecoval a udržel jsem se s ním jet velkou část druhého kola. Nakonec tedy opět třetí do EP a připsal jsem si letos naposledy plný počet bodů do ČP a tím jsem potvrdil třetí vítězství v nejvyšší handbikerské soutěži v ČR.
Něco k mému vítězství v ČP atd. - Jelikož jde o seriál závodů na různých tratích, je třeba určité všestranosti a dovedností, udržet se po celou dlouhou sezónu zdravý a ve finanční kondici a hlavně podávat po celou dobu vyrovnané výkony. Je třeba občas zariskovat, mám na mysli to, že jsem v zimní přípravě trénoval s poměrně silnými antibiotiky, kterými mi dlouhodobě léčili boreliózu a občas to chce nebát se zariskovat i v závodě nejen někde ve sjezdu, ale i co se týká nastoupení do úniku atd. Nestačí se tedy jen připravit na jeden závod na trati která mi sedí, ale dokázat to všude – v kopcích, na rovině, v časovkách, ve vedru, na vodě atd. Bohužel začátek sezóny mi nevycházel podle mých představ, co se týká financí a proto jsem přišel o několik důležitých závodů EHC a SP. V MTB jsem kvůli několika pořadatelsky pohnojeným závodům a špatnému systému ČP MTB přišel o možnost bojovat o první pozici v celkovém pořadí ČP a o možnost bojovat o titul MČR. Ale jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré, něco mi tyto události ukázaly a nějak mi během této sezóny došlo, že pokud budu chtít dělat něco, tedy sport, pořádně, budu se mu muset věnovat naplno. I když je mnoho aktivit které bych rád dělal, stále jsem v nich pouze na začátku. V silniční cyklistice už mám něco za sebou a s trenérem jsme udělali kus práce a byl by nesmysl zrovna teď v čase, kdy mi to začíná jezdit, hodit všechno za hlavu a dělat něco jiného. Také nejde sedět na dvou židlích najednou, já jsem seděl na deseti….a to už doopravdy nešlo dělat jednu jedinou věc pořádně. Navíc jsem se po celou sezónu potýkal s nějakým bolavým sválkem v rameni, zřejmě pozůstatek utrženého svalu ještě z doby kdy jsem vzpíral a musel jsem moje ramínko trošku šetřit. Dále je tu čas a hlavně finance. Jelikož stále hradím většinu nákladů na mé sportovní aktivity z rodinného rozpočtu a z prostředků které musíme napřed vydělat, jsem nucen většinu aktivit omezit. Jinak řečeno, v dohledné době se budu věnovat pouze silniční cyklistice a práci. Těch důvodů pro toto rozhodnutí je mnoho dalších o kterých nechci mluvit, ale pokud to bude jen trochu pracovně, časově, finančně a zdravotně možné pojedu silnici naplno.
