Opravdu jsem si tento závod užil. Na startu jsem trošku zaspal, jinak řečeno moc jsem nebláznil, po mých zkušenostech s tím jak to na vodě někdy klouže…. a s představou, že na konci dlouhé rovinky je vingl, jsem se krotil. Maratóny mi také poměrně vyhovují, protože je více času napravit nějakou tu chybičku. Nicméně po několika km se poněkud roztrhaný peloton sjel v mém okolí na zhruba 5 člennou skupinku (4 - 8 místo v celkovém pořadí). Jak už to tak bývá, někteří tahali a někteří se jen vezli. Pochopitelně ti co se celou dobu vezli v háku v posledním zhruba 5% stoupání zaútočili. Z mého pohledu tato skupinka jela velmi pomalu, střídal jen Polák a jeden z Němců. Bohužel to jejich vedení skupiny z mého pohledu tuto skupinku spíše zpomalilo. To vedlo k tomu, že jsem více než 1/3 závodu odtahal sám. Na druhou stranu, vůbec mi nevadilo udávat tempo této skupiny, občas mi přišlo, že za mnou poněkud plápolají, proto jsem zkusil několikrát poměrně úspěšně nastoupit. V tom lepším případě z mého nástupu vznikl zhruba 50 metrový náskok, který by za daných povětrnostních podmínek a s jejich frekvencí střídání na čele skupiny jen těžko likvidovali. Bohužel mé nástupy soupeři vždy zlikvidovali, ale ne díky jejich zarputilosti nebo mé chybě, ale za pomoci pořadatelů. Klasika, buď pořadatel při příjezdu balíku na rozcestí kouká někam jinam, nebo hlavu vraženou u někoho v autě či neukazuje vůbec. Do toho tam začali pouštět auta, takže jsem během závodu předjel asi 10 aut a aby toho nebylo málo, k tomu všemu se musel člověk vyhýbat ještě in-linenistům, které jsme postupně dojížděli. I když jsem tedy dorazil na křižovatku jako první ze skupiny a se slušným náskokem, musel jsem počkat, až se nějakej turista v autě rozhodne, kudy pojede. Takže bylo po náskoku. Jednou jsme dokonce objížděli i autobus, který byl najetý z protisměru do půlky našeho pruhu. Do toho si připočítejte, že se jelo v dešti a chvílemi přes 70 km/h a člověk absolutně netušil kam trasa závodu povede, jelikož byla namotána ulicemi města a jeho okolí, což si nešlo při sebelepší vůli zapamatovat nebo nastudovat. Jak se říká – ve zmatku se vyzná jenom inteligent. Někteří se sice vyznali o něco lépe a jak jsem již zmínil ti vychcánkové ze zadních pozic ve skupině nastoupili v posledním kopci. Tam se mi utrhli všichni, což není ani divu, vzhledem k mé aktivitě během závodu. Ještě jsem dojel Ulliho Freitaga a nakonec jsem si po 2 km taktizování a pokusech poodjet jeden druhému v cca 400m dlouhém špurtu až do posledního metru, vybojoval o délku kola pěkné třetí místo ve své kategorii.
Německé závody jezdím rád, protože jízda v balíku je taková uhlazenější, jeden druhému udělá místo, umožní se schovat do balíku, ukážou si když je něco na trati atd.
Fotky -ZDE
