Náš letošní silniční mistrák probíhal formou kritéria 60min + 1 kolo na městském okruhu (2 km) v Ústí nad Labem a byl jedním z hlavních bodů programu Mattoni ½ Maraton Ústí nad Labem 2015.
Obyčejně předem neplánuji nějakou taktiku, ale zde jsem již týden před závodem věděl, že pojedu agresivně, budu útočit od začátku až do konce a v posledních dvou kolech se pokusím o individuální únik. Nemám totiž moc rád závody, které se jedou v tréninkovém tempu a do poslední chvíle se čeká co kdo udělá.
Před startovním výstřelem mě příjemně zaskočilo naprosté ticho v řadách diváků a vzhledem k množství lidí kolem trati v tomto pořadatelsky skvěle zvládnutém závodě bylo patrné, že diváci mají o náš závod velký zájem a že zde bude skvělá divácká kulisa. A také byla. To vždy jezdce povzbudí.
Kvůli volbě diskových kol pro tento závod jsem potřeboval jet spíše svoje tempo, proto jsem již od startu nasadil vyšší tempo tak, abych do první zatáčky najižděl jako první a nikdo mě zbytečně nebrzdil. Tím jsem poprvé natáhnul startovní pole. Po pár kolech závodu nám odjel Šulc (MH4) a následně se vyselektovala vyrovnaná trojíce já, Tománek a Antal (všichni kategorie MH3). Bylo téměř jasné, že si to naše grupeto v MH-trojce rozdá o titul MČR. I když jsem na chvíli pomyslel na dotažení se na Mirka Šulce, protože jsem věděl, že pojede závod ve vysokém tempu, byl jsem asi jediný z naší skupiny koho to napadlo. Bylo vidět, že půjde spíše o taktickou bitvu v naší trojici. Jak jsem zmínil, chtěl jsem jet závod aktivně. Neustále jsem se snažil nastupovat a dávat jim ťafku za ťafkou. Osobně by mi místo krátkého 2%-ního kopečku cca 400 m dlouhého, který byl nejvhodnější místo pro nástup, vyhovoval kopec s alespoň 5-7% ve kterém by se nechalo nastoupit třeba 3x. Každopádně oba soupeři „tam byli furt“ po celý závod ať jsem dělal co jsem dělal. V předposledním kole jsem ve zmíněném stoupání opět nastoupil a tím jsem si připravil soupeře do posledního kola a na můj poslední atak ve zmíněném stoupání. Mým posledním atakem jsem získal malý náskok na oba soupeře, který bohužel zlikvidovali v nájezdu na poslední dlouhou cílovou rovinu, tudíž jsem byl do cílového špurtu na první nejméně výhodné pozici. V cyklistické hantýrce, jeden mi přitáhnul za záda druhého a ten nás oba přesypal. Po snad téměř dvou sezónách v ČP na silnici dojíždím na třetí pozici, jinak řečeno nejhorší umístění po dlouhé době.
Avšak víc něž nějaké zklamání z prohraného závodu u mě převládá radost ze skutečnosti, že v této kategorii nejsou karty předem rozdané a prémii 5000 Kč pro vítěze kategorie mohl v kategorii MH3 získat kdokoli z minimálně 3-4 jezdců a jsem rád, že jsem to nikomu nenechal zadarmo a doufám, že jsem mé soupeře pozlobil. Možná se už také trošku promítá únava z konce sezóny, rovinatá trať také není úplně moje parketa, ale udělal proto maximum.
Fotogalerie závodu - ZDE
