Světový pohár - Maniago Itálie

Časovka - opět trať rovina a pořád za nosem, do toho pořádný slejvák s vrstvou vody na silnici. Voda mi nevadí, ale průtrž, kterou jsem vychytal uprostřed časovky mohla trošku ovlivnit výsledný čas. Každopádně 14. místo tak nějak odpovídá tomuto profilu trati, jezdeckému obsazení, tomu že časovky moc neumím a zmíněný profil trati mi také moc nesedí.

Druhý den – silniční závod - 9 okruhů x 7,1 km. Trať už trochu techničtější a kontaktní závodění, což už mi více sedí. Bohužel jsem si snad po třech nebo i více letech vybral defekt v závodě. Bohužel zrovna v tomto závodě a úplně ten nejdebilnější defekt v úplně nejnevhodnější fázi závodu.

Od startu celkem v pohodě v popředí a zhruba po kilometru uslyším asi 5 x pssst, to už jsem zavětřil zradu, najednou to přestalo…. Zahoupu s tím doleva doprava a všechno v pohodě, tak si říkám – to asi nebylo moje kolo, ale někdo vedle. Jen už mě docela dostávalo, že mě všichni postupně předjíždějí a nejsem schopen zachytit ani ty, se kterými běžně závodím, nakonec jedu úplně sám, čekám na někoho za sebou, ale když mě na 20 km doslova převálcovala skupinka outsiderů, na kterou jsem čekal tak první co mě napadlo, co tu vlastně dělám. To už jsem ale na dlažbě pociťoval nestandardní drncání. Tak volám na svého mechánu – nejsem píclej? I když to údajně nebylo moc vidět, Šárka správně diagnostikovala poloprázdné zadní kolo. Následovala rychlá výměna. Dohnal jsem prvního odpadlíka, společně jsme pak dohnali nějakou skupinku se kterou jsem dojel do cíle. Jelikož jsem hezkých pár kilometrů s poloprázdnou gumou naháněl ty které normálně dávám, což mě stálo strašně moc sil a pak ta stíhací jízda, byl toto asi jeden z mých nejtěžších závodů. Čekuj výsledky. Tak už to ale chodí, nejezdíme po vyluxovaném koberci, ale po silnici, avšak tenhle píchanec mě bude dlouho mrzet, nicméně, jede se dál. Balíme a odjíždíme na další svěťák do Belgie.

Výsledky časovka první den:

Druhý den - silniční závod: