4.4.2015 jsem startoval v mém prvním letošním závodě (EHC), před kterým jsem absolutně netušil jaká je moje forma oproti konkurenci. Po vleklých zdravotních problémech způsobených boreliózou a šestitýdením užíváním poměrně silných antibiotik, následném několikanásobném léčení drobných kožních defektů v sedací části, což byl asi vedlejší účinek léčby ATB a po týdnu na trenažéru, díky počasí, jsem vyrazil do boje s evropskou konkurencí. Zima a déšť, tak vypadal tento závodní den. Ne že bych si v tom liboval, ale nemám problém v takovém počasí závodit. Start ze třetí řady, ale na prvním kruháči jsem byl cca na 10 místě. Po chvíli se utrhla od zbytku pelotonu osmičlenná skupinka včetně mojí maličkosti. Tak mi blesklo hlavou, neblázni a koukej šetřit někde v háku. Nevím jestli to byla výhoda, protože tolik odstřikující vody co se na mě valilo jsem ještě při závodě nezažil. Něco jako když ti stříká hadicí s rozprašovačem do obličeje a to při tepovce 170. V tom se člověk moc nenadechne. Ale zpět k průběhu závodu. Celé jedno kolo jsem odolával neustálým nástupům velkejch kluků, občas jsem docvakával menší mezeru a zhruba 2x jsem docvaknu snad 30 metrů. To však nejde dělat celý závod a po 13 km jsem se už na ně nedocvakl. Standartní postup je, počkat na ty vzadu. Asi bych to nebyl já, kdybych si nezvolil tu agresivnější variantu. Jelikož se ti vpředu zas až tak nevzdalovali a za mnou v dohledu nikdo, zkusil jsem zabojovat o osmé místo. Viděl jsem, že za mnou jede zhruba pětičlenná skupinka a za ní další a že se postupně přibližují, ale makal jsem a doufal, že to vyjde a postupně jsem se snažil zvyšovat tempo, alespoň soudě dle mojí tepovky. Celou dobu jsem si říkal, že jim to nedám zadarmo. Navíc z první skupinky opadl ještě David Franek (FR) a to není žádný vořezávátko. I když jsem jel asi pomaleji než on, výzva to byla.
27 km jsem jel sám a bojoval. Ještě na předposlední otočce jsem viděl, že se sjely 2 za mnou jedoucí skupinky, které mě bohužel 4 km před cílem dojely. K mému překvapení mi přišlo, že vůbec nejedou a pouze jsem hlídal svou pozici a čekal kdo vyrazí k závěrečnému ataku. K naštvání bylo, že nikdo nic neudělal a víceméně jsme takto také projeli cílem, jelikož se to v závěru ucpalo a nedalo se předjíždět. Nakonec tedy 14-tý z 50-ti. Před závodem jsem si říkal, že do 15. místa je to povinnost, do desítky bych chtěl a to co bude pod 10. bude nad plán.
Nevím jak můj výkon ohodnotit. S přihlédnutím na skutečnost, že šlo o první závod a na zmíněné zdravotní problémy, díky kterým nebyla moje zimní příprava úplně optimální a také skutečnost, že někteří již letos závodili v Abú Dhabí, asi dobrý. Musím se ještě trošku rozzávodit a doufat, že už nebudu muset doléčovat zmíněnou boreliózu.
Výsledky - http://www.ehf-ehc.eu/filemanager/data/RESULTS2015/Resultats-Rosenau-2015.pdf
Fotky - ZDE
Video - ZDE
