Dá se říct, že jsem vyhrál. A proč to formuluji takto? V mojí kategorii mi chyběli soupeři z naší špičky a v celkovém pořadí mezi všemi handbiky těžko říct. Posuďte sami.
Průběh závodu
Od startu jsem odjel celkem na pohodu na prvním místě. Na konci dlouhé startovní roviny jsem viděl, že se za mě zařadil Mirek Šulc – kategorie MH4 a za ním s několika metrovým odstupem Dan Kukla také MH-4. To, že by nás mohl Dano docvaknout, pochopil i Mirek a vzorově odstřídal. Tak to šlo až do konce závodu a postupně jsme navýšili náš náskok a v cíli jsme se poděli o společné vítězství, napříč kategoriemi. Sranda byla, že jsem v průběhu závodu přišel o startovní číslo, ve kterém byl zalitý čip časomíry. To by asi nebylo nic tak zásadního, kdybychom s Mirkem nepřijeli do cíle úplně přesně stejně. Tak stejně, že pořadatel nedokázal určit absolutního vítěze. Vzhledem k průběhu závodu jsme se asi spravedlivě podělili o absolutní vítězství.
Pardubice jsem bral jako můj letos první závod na rozjetí. Tento týden odjezd na závod EHC do Francie, kde už mne čeká 41 aktuálně přihlášených jezdců v nejnabitější a jezdecky nejvyrovnanější kategorii MH3. Ale beru to také jako takové ostřejší rozjetí před blížícími se závody SP. A vo tom to je…
Mošnička
Šulc
