O víkendu jsem závodil po delší době opět na silnici, tentokrát v Lounech. Tento dvojzávod byl součástí seriálu závodů EHC (European Handcycling Circuit). Ráno časovka na 15km a odpoledne silniční kritérium v ulicích města, 1hodina + 1kolo. Čeští jezdci měli zároveň časovku jako MČR a získané body se jim započítávají do ČP.
V ranní časovce jsem obsadil 3. místo v EP. V této časovce mne porazil pouze Němec Lars Hoffman, před tímto závodem pátý jezdec v celkovém pořadí EP a irský závodník Mark Rohan za kterým jsem zaostal o necelé dvě sekundy. To pozitivní bylo, že jsem porazil aktuálně vedoucího jezdce EP Francouze Stephana Massarda a druhého v průběžném pořadí EP Itala Allessandra Tondella. Ještě pozitivnější bylo zjištění, co se týče ČP, že jsem porazil o pouhou jednu vteřinu mého letos největšího soupeře v ČP Honzu Tománka. Tato vteřina mi přinesla zatím chybějící titul Mistr ČR v časovce a plný zisk bodů do ČP. Před tímto závodem jsem cítil únavu z přetrénování, ale bylo vidět, že plánovaný odpočinek a následné rozjetí bylo správně načasované. Zjištění, že jsem získal titul MČR a třetí místo v EP mi přineslo klid do odpoledního závodu, jelikož jsem po delší absenci ve velkých závodech vůbec netušil jaká je moje forma oproti zahraniční konkurenci.
Pro odpolední kritérium mi toto umístění přineslo první startovní lajnu, což je vzhledem k mým dlouhodobě dobrým startům velká výhoda k získání výchozí pozice pro závod. Po startovním výstřelu jsem na propršené trati asi třikrát protočil přední kolo a ztratil jsem okamžitě několik metrů na konkurenci. K mému udivení jsem však tuto ztrátu do první zatáčky eliminoval a ocitl jsem se na čele závodu hned za Larsem Hoffmanem. Od začátku se na čele závodu vytvořila pětičlenná skupina ve složení - já, Tománek (CZ), Hoffman (D), Rohan (IRL) a Massard (FR). Další pozitivum bylo, že této skupince diktuji tempo a mám je tam, kde je potřebuji mít. Ze začátku jsem zkoušel několika nástupy tuto skupinu ještě rozdělit, ale nikdo nereagoval. Velkou převahu jsem cítil hlavně v mírném klesání a následném esíčku v blízkosti cílové brány, kde jsem vždy získal na mé soky několikasekundový náskok. Během závodu se nám podařilo ještě odpárat Rohana a tedy zmenšit vedoucí skupinku na čtyři jezdce. Věděl jsem, že i ve stoupání ke kruhovému objezdu mám poměrně slušné rezervy, což mi dávalo velké šance na medailové umístění. I agresivnější styl jízdy mi více vyhovuje, když nastupuji já a ostatní na to musí reagovat, než když člověk plápolá na konci skupiny a musí reagovat na nástupy ostatních a je tam jak na gumě. Jelikož jsme se na čele po většinu závodu střídali s Larsem, tak jsem tak nějak tušil, že mi dva budeme v závěru spurtovat. Trošku nás v závěru nesportovně přechytračil Massard, který se na čele závodu ukázal 1x za celou dobu a v posledním kole zaútočil a závod vyhrál. Do poslední zatáčky jsem najížděl na třetím místě za Hoffmanem. Ještě jsem trošku zariskoval v poslední zatáčce, abych nabral rychlost do krátkého spurtu ve kterém jsem však prohrál o 16 setin sekundy. Nakonec tedy třetí místo do EP, ale troufám si tvrdit, že v tomto závodě a v této kategorii po dlouhé době nejlepší umístění českého závodníka.
