Tento tradiční závod EP byl zároveň započítáván do seriálu závodů ČP. Z mého pohledu jsem si pěkně zazávodil a mám po dlouhé době ze svého výkonu poměrně dobrý pocit. Lépe řečeno protrhl jsem letošní smůlu, která spočívala ve věčných defektech a pádech, které mi od začátku sezóny komplikovaly závodnický život.
Časovka
Základ - nikdo mne nepředjel a já předjížděl ostatní. Umístnění zhruba v půlce mezi závodníky EP, ale mezi českými závodníky třetí, takže jedna medaile a body do ČP.
Kritérium
Moje silnější disciplína a také výsledek tomu odpovídal. Osmý v EP, ale opět třetí ve vyrovnané konkurenci ČP. Takže druhá medaile a opět body do ČP. Škoda jen, že jsem zůstal viset po startu za pomalejšími závodníky, kteří na startu stáli přede mnou. I přesto, že starty zvládám dobře, tak jsem nemohl zachytit první balík kde byli dva soupeři z ČP, ale o to to bylo lepší. Zhruba čtyřčlenný „balíček“ jezdců (tedy já, dva Němci a Ital) jsem si vodil tak jak jsem potřeboval. Tepovka na 170 což je můj spíše tréninkový tep. Němci spolupracovali na čele skupiny, jeden postupně uvadal a navíc ztratil zadní nárazníček, takže bylo poměrně nepříjemné a nebezpečné jezdit v háku zrovna za ním, tak jsem raději tahal. Zhruba od půlky závodu jsem dokázal udržet stejný rozestup mezi námi a skupinkou před námi. Konec samotného závodu byl dle mého názoru o jedno kolo delší než jsem očekával, takže jsem nastoupil o něco dřív, ale německý kolega mne stačil ještě včas zklidnit, protože se na čelo naší skupinky dostal Ital, který se zjevně pokoušel o únik a který se po celou dobu neeticky vozil v háku na konci skupiny. Němec to okomentoval slůvkem „PIG“ a vztyčeným prostředníčkem. Ve špurtu jsem oba Němce udolal, pouze na čerstvého Itala mi chybělo ještě tak 100 m trati.
Vyhlášení
Dle mého názoru velká ostuda na mezinárodní scéně, jenže ne ze strany pořadatelů, ale přístupem některých jezdců ČP. Po všech peripetiích, které předcházely tomuto závodu resp. po diskusi, kterou jsem vyvolal ohledně neudělování medailí, po úsilí Katky Krebsové, která zajistila veškeré náležitosti, aby jezdci ČP mohli být poprvé vyhlášeni jako samostatný závod se vším co k tomu patří, následovala ignorace některých „závodníků“. Pochopím Michala Šišku, který plánovaně z rodinných důvodů odjel ihned po časovce, ten má omluvenku. Ještě to pochopím u jezdců, kteří nejsou vyhlašováni, že nečekají na ceremoniál, budiž.
Ostudné bylo, když se na stupně vítězů ČP dostavila slabá polovina medailistů a to před zraky téměř kompletní evropské elity, pořadatelů, zřejmě i sponzorů,komisaře EHC, který mimochodem předával medaile za ČP aniž by musel, ale i diváků, fotografů atd.
Rozsekali mne ovšem jezdci, kteří se odebrali těsně před začátkem vyhlášení ČP. Opravdu nevím, co si mám o tom myslet. Pokud někde strávím celý den zhruba od 9 –ti ráno do 9-ti do večera v náročných podmínkách, k tomu ještě připočtu cestu domů, která každému trvá minimálně hodinu, tak těch 15 minut již nikoho nevytrhne.
Nejvíc to však zamrzelo u jezdců, kteří mi ve zmiňované diskusi e-mailem vyjadřovali podporu a pak nepřijdou. Jistě mnozí namítnou „já o tom nevědéééééél“. Pravda, ne-udělování trofejí pro vítěze se stává v Česku pravidlem a na druhou stranu bude potřeba si na toto opět zvyknout, ale nemyslím, že je něco složitého na tom podívat se do výsledkové listiny a napočítat do tří.
Nevím pánové, jestli s takovýmto přístupem bude mít někdo náladu pro vás v příštím roce vůbec ČP pořádat…
