Sezóna se začíná rozjíždět, nebo spíš já se začínám dostávat do závodního tempa a taky konečně trať, která mi sedí. Zhruba 7% stoupání, alespoň co jsem během jízdy zaznamenal a údajně 16% technický sjezd + pár technických zatáček. Každopádně jsem si zazávodil úplně nejvíc. Od startu první Walter Ablinber (AUT), který postupně odpáral zbytek pole, ale možná jsem v začátku závodu neměl jezdit tak defenzivně a měl jsem se pokusit se ho chvíli udržet, ale během závodu člověk uvažuje jinak a v plánu bylo spíše nahánět soupeře, na které mám již delší dobu pifku. Od prvního kopce bylo jasné, že si to o další medailové pozice rozdá minimálně čtveřice já, Szumiec (PL), Langer (AUT), Gropi (IT). Ani Lars Hoffmann (GER) nebyl bez šance, i když bylo v kopci cítit, že vadne. Těsně za horizontem prvního kopce to roztrhali Gropi a Langer pak mezera Szumiec, zase mezera a já a někde za mnou Hoffmann. Během dalšího kola jsem se docvakl na Szumiece, následně pak několik kol společně. Věděl jsem, že je hodně dobrý sjezdař a v kopci se mi zdálo, že mám navrch, ale neodpáral jsem ho ani nahoru, ani dolů. Dostal jsem však informaci, že máme na dostřel dvojici jedoucí o 2-3 místo. Inicioval jsem nástup a s polákem jsme tuto dvojici doslova převálcovali a nechali za sebou. Sice jsem tím pomohl polákovi k 2. místu, ale také to mělo za následek roztržení dvojice jedoucí za námi. V předposledním kole, když nás v tom nejprudším stoupání dojížděli první jezdci z MH4-ky, Polák jako kdyby ožil, chytil se nějakýho kámoše z kategorie zdravějších a dojel to s ním. Mezi tím se na mě zezadu docvakl Langer o kterém jsem zase věděl, že je hodně rychlý na rovině a v technickém sjezdu jsem ho také neodpáral. V posledním stoupání už jsem neuplápolal ani jeho. Ale ještě taková perlička v závěru závodu – pořadatelé proti nám vypustili auto, a to v úplně nejblbějším vinglu a zrovna ve chvíli, kdy jsme s Langerem do tohoto vinglu v docela pěkný rychlosti najížděli. V posledních dvou stoupáních jsem si ještě protrpěl slušný křeče, ale ani auto ani křeče už neměly vliv na výsledek závodu, zmínění soupeři byli prostě lepší. Na druhou stranu jsem letos prvně porazil úřadujícího žluťáka EHC v mé kategorii.
Poděkování patří Zdeňkovi a Richardovi za informace a povzbuzování v náročném stoupání.
Fotky - ZDE
