ČP Ústí nad Labem

Tak jsem po měsíci v poloze ležícího střelce a cca po 14 dnech trénování z toho týden s nějakou virózou naskočil do sezóny. Protrpěl jsem si 18,6 km na rychlé rovinaté trati s mírnými převýšeními. Bohužel mi chybí ztracené závodní km a je strašně málo času, protože hned následující týden máme dvojzávod EP v Praze. Ale zpět k závodu. Po vydařeném startu jsem ihned naskočil na vedoucí pozici, tempo nic moc, po chvíli mě vystřídal Honza Tománek a vzápětí já jeho v domnění, že vzniklá mezera roztrhne peloton. Na zem jsem se vrátil hned v prvním nepatrném převýšení, kdy za to vzal Zbyněk Švehla a já jsem zjistil, že docvaknout se na jezdce přede mnou mi zabírá víc sil než bych potřeboval. V následném druhém převýšení jsem ztratil na vedoucí 3 jezdce – Tománek, Antal, Švehla pár metrů a bylo po závodě. Ještě asi půl kola jsem bojoval o návrat do vedoucí skupiny i v domnění, že snad někdo odpadne a já pojedu s ním. Po chvíli se na mne začal dotahovat Michal Šiška, se kterým jsme spolupracovali až do závěrečného poměrně dlouhého špurtu, ze kterého jsme projeli cílem sice bok po boku a ve stejném čase, ale musím sportovně přiznat, že tam byl Michal o pár cm dřív. Když navíc vezmu fakt, že jsem útočil z výhodnější pozice z háku... Paradoxní bylo, že jsem měl čip na kotníku a Michal na koleně. To by mi dle časomíry pravděpodobně zaručilo bednu, ale náš čas byl tak jako tak s přesností na vteřiny shodný. Nicméně podle cílové kamery by s největší pravděpodobností patřilo 3. místo šišounovi, alespoň z mého pohledu.