Tak po dlouhé době brambora z ČP. Ani nejsem naštvaný ani zklamaný. I vzhledem k malé účasti se celkem jelo, resp. konkurence jela, to je pro mě mnohem důležitější než vyhrát závod kde „nikdo není“. Nicméně s tepovkou 165 se jít do závodu nedá, jinak řečeno, přes tuto maximálku jsem se dostal jen výjimečně. Celkem běžně se totiž pohybuji v závodě přes 180 t/m v maximu. Pro ty kteří nevědí co tyto hodnoty znamenají, prostě a jednoduše jsem se vlastní debilitou přetrénoval. Obyčejně by asi letěla helma někam pod auto, ale teď jsem v klidu, protože vím, kdy a čím jsem to pohnojil.
K závodu: Věděl jsem už před závodem, že nejsem v kondici a tak bylo spíš cílem potrénovat a pošetřit síly do dalších náročných závodů. Proto jsem si vyzkoušel start a hned jsem zacouval do háku, pak naše 4 členná skupina celkem jela, prvního jsme urvali Orečného, následně Antal s Tománkem odpárali mě. Sice jsem to jednou docvakul, ale podruhé už ne. Nechtěl jsem jezdit sám a věděl jsem, že za mnou jede Maroš, tak čekám a čekám a čekám že mě dojede buď on nebo Antal s Tománkem. Nakonec mě k mému překvapení a po celkem dlouhé době dojeli všichni 3. Dalším pokyn trenéra byl, dát jim párkrát ťafku, Orečný celkem tahal, proto jsme společně utrhli dvojici Antal Tománek. Jen mi v tu chvíli nedocvaklo, že je Orečný také o kolo pozadu, takže jsem ho trošku šetřil. Jinak řečeno v tu chvíli z mého pohledu nemělo cenu závodit s někým, kdo má o kolo víc, ale i tak jsem ho v krátkém cílovém kopečku nedal. Každopádně již tento týden následuje asi nejnáročnější závod sezóny ČP „horská časovka“ a následně „Železný dědek“ tratě na profilu a povrchu ve kterém trénuji, ale i délkou závodu mi to bude trošku bližší, tak se těším.
