Jelikož od posledního závodu EP na silnici mám do dalšího závodu, resp. do posledního závodu EHC zhruba 3 týdny pauzu, střihnul jsem si kousek od nás v Petrovicích závod ČP MTB handicap. Sice se říká - lepší mrtvej než druhej, ale osobně si raději pořádně zazávodím a dojedu druhej než vyhrávat rozdílem třídy. A o to tady šlo, potrénovat v závodním tempu.
Jelikož jsem na MTB-éčku pořádně seděl naposledy na závodech v Berouně a během letošní sezóny na něm vůbec netrénuji a vzhledem k tomu, že jsem netrénoval od Prahy vůbec, kvůli bolestem v rameni a vzhledem ke znatelné únavě v závěru sezóny, můžu být s výsledkem asi spokojený. Už jen proto, že Pavel Dětský jede hodně dobře, „vo tom žádná“. Druhá věc, která je super, že rameno vydrželo a naopak přestalo bolet.
Ale k závodu. Od startu první mezi handbikery, ale ve chvíli kdy jsem si liboval jak jedu rychle a předjíždím ty chodící, se kolem mě přehnali zleva Pavel Dětský a zprava Roman Strnad a hned na začátku prvního stoupání na mne měli takový náskok, že jsem si v tu chvíli říkal, je to v pr****. Avšak náskok se již nezvyšoval, ale naopak jsem jej začínal po kouskách likvidovat a po chvíli bylo jasné, že si to o vítězství rozdáme s Pavlem. Tedy aktuálně vítěz ČP na silnici a Mistr ČR v časovce - já, bojoval s mistrem ČR MTB a vítězem ČP MTB - Pavlem Dětským o vítězství v závodě. Zajímavé pro média a zajímavé porovnání. Nicméně já sem se chytil až někde v druhém kole (asi kvůli zmíněné „nerozježděnosti“) a byl to tuhý boj až do konce, alespoň pro mě. V každém šotolinovém výjezdu k rozhledně soupeř získal několik metrů, které jsem musel v každém kole likvidovat a nejhorší to bylo v posledním kole, kdy se trošku zrychlilo a já jsem dojel Pavla ani ne kilometr před cílem těsně před posledním stoupáním, kde mi na horizontu odjel a do cílové rovinky jsem již neměl na to ho přespurtovat. Nakonec tedy zhruba o dvě vteřiny druhý.
Dík Danovi za doprovod a sorry Roman za tu 1/2 fotky (foceno mobilem)
