Ještě 2 dny před odjezdem do Lengau jsem přemýšlel, že pojedu také poslední závod sezóny MTB, který se konal den před tímto závodem. Nakonec jsem se rozhodl, že veškeré úsilí dám do posledního závodu EHC (European Handbike Circuit) sezóny 2015. A dobře jsem udělal. Jelikož už tuto sezónu táhnu od Rosenau (Fr), pociťoval jsem v závěru sezóny únavu a vůbec jsem netušil, s jakou formou vůči konkurenci nastoupím do posledního závodu EHC. V posledních dnech jsem toho ani moc nenatrénoval, můj trénink byl spíše o přežití a udržení alespoň zbytku sil. Předem bylo jasné, že vítězem závodu v mojí kategorii bude Ablinger (AUT) a o další místa na bedně si to rozdá Hoffmann (D), Tondello (ITA), Massard (FR), možná někdo z těch méně známých jmen a možná tam někde budu i já. Také jsem věděl, že podle aktuálně přihlášených jezdců bych mohl v celkovém pořadí EHC poskočit i s polovinou odjetých závodů z průběžného sedmnáctého místa z cca 85 jezdců až někam na 9-10 v konečném pořadí a jestli jsem dobře počítal mohlo by mi na to stačit 90 potažmo 120 bodů. To tedy znamenalo, že jsem mohl jet tento závod „na pohodu“ tedy někde na šestém místě možná i hůř. Startoval jsem z druhé řady za Hofmanem v té době druhým závodníkem seriálu a nakonec i celkovým „žluťákem“, takže i celkem slušná výchozí pozice.
Hned po startu se v krátkém 4% stoupání oddělil Ablinger a vytvořila se nejprve trojička Hoffmann, Massard a já ke které se ještě ze zadních řad přihnal pro mě neznámý Langer. Ten hned začal udávat tempo, které neudržel Massard v té době vedoucí jezdec seriálu EHC. Trať, resp. zhruba 4 km okruh (závod hodina +kolo,) byl z mého pohledu spíše rovinka, ale jakmile přišla nějaká vlnka vč. zmíněného stoupání, bylo cítit, že chlapci nějak vadnou. Cítil jsem, že i Hoffmann je mi stále nalepený na zadním nárazníku, soudě dle toho jak mne stále oťukával. To svědčilo o tom, že si dává velký pozor, aby nevypadl z háku. Já jsem neměl žádný důvod cpát se někam dopředu, ale když se začala zvětšovat mezera mezi námi a Langerem musel jsem si to sám dojet. To už byl problém i pro Hoffmanna, který ztratil kontakt a vlastně jsme po zbytek závodu jeli a střídali s Langerem. Ten sice uháněl po rovině, ale na kopci jsem na něj musel vždy počkat, jelikož jsem nechtěl jet sám a něco zbytečně riskovat. Rozhodující okamžik byl, když nás dojel o kolo Olaf Heine (čtvrtý z MH4 – to jsou ti zdravější). V tu chvíli se Langer nějak probudil a pokusil se Olafa udržet a mě urvat. Efekt byl takový, že Olaf zhruba po 1,5 okruhu stejně poodjel i nám a já jsem ve stoupání urval Langera, pak jsem se ještě pokoušel zpátky docvaknout na Olafa, ale to už jsem nedal. Sice jsem si myslel, že už jsem v posledním kole a že je druhé místo doma, k mé skoro smůle následovalo ještě jedno. Věděl jsem, že dotírajícího Langera pozlobím v horní části trati, ale na poslední rovince cca 1,5 km jsem viděl v zrcátku, jak se ta černá tečka za mnou neúměrně přibližuje. To Langer opět ožil a na zmíněné cílové rovině dokázal zlikvidovat můj zhruba 50m náskok a cílovou pásku protnul o délku kola za mnou. Až po dojezdu jsem se dozvěděl, že po celou dobu za námi jezdil s cca 20 vteřinovou ztrátou Hoffmann, stačilo málo a mohl jsem být také čtvrtý.
Tak to byla taková potěšující tečka na závěr sezóny. Nakonec jsem se tedy i vzhledem k tomu, že se v závodě mimo nahlášené objevil jeden jezdec, u kterého jsem předpokládal, že ho v celkovém pořadí přeskočím, probojoval do TOP 10 jezdců EHC (10místo).
Fotky - ZDE
Výsledky Lengau - ZDE
