V sobotu jsem si dal v rámci tréningu s organizací Černí koně okružní jízdu kolem Prahy – 130 km. Prvních 30 km ve volném tempíčku, do 70 km pohodovka, ale čím víc jsme se blížili ke konci, tím víc jsme zrychlovali. Pak to začalo – kopce – pořádný kopce a na závěr (cca posledních 50 km) jízda proti tornádu a to nepřeháním. Ještě jsem totiž nezažil, že by ta moje vlaječka byla větrem vodorovně a když jsem si zastavil na záchod, tak mi půlka věcí větrem odlítla. Pozitivní je, že jsem byl schopný zajet i po 90 km interval s tepem 175 a že jsem vlastně dojel v pohodě až do konce. O to větší uznání patří klukům a holkám z doprovodů Černých koní a hlavně těm, kteří se mnou jeli až do konce. Ona mi totiž poloha „ležícího střelce“ přinášela poněkud výhodu v silném protivětru. Pan fotograf zaslouží také můj obdiv - seskočit z kola - vyndat foťák - vyfotit – naskočit – dojet a předjet a zase fotit v tom tempu v jakém jsme ke konci jeli – respekt. Největší poděkování však patří Tomášovi Pouchovi za zorganizování takovéto akce.
